Japonské křepelky

Japanese quails 

Křepelky s podpisem "Štrbáková"

Jaké křepelky chovám, jak je chovám...a možná i proč je vlastně chovám se dočtete právě zde!

Zde budu psát o japonských křepelkách...Chovám japonské křepelky v mnoha barevných rázech. Chovám je pro potěchu oka, pro chovatelské vyžití, pro radost i užitek - zejména pro jejich vajíčka, okrajově i pro jejich maso. Snažím se docílit ustálených barevných rázů s požadovaným pigmentem a typem pro výstavy. Vzhled mých křepelek je priorita číslo jedna. Nemyslím tím jen barvu, ale i stavbu a celkovou kondici. Nerozlišuji křepelky na nosné, masné či střední třídu, obecně mám převahu křepelek nosných, ale některé barevné rázy pocházejí z křepelek masných. Já to nerozlišuji, pouze se bráním klasickým masným křepelkám. Proč? Masné křepelky jsou záměrně šlechtěné na maso a na to, aby byly rychle dosáhly vysoké hmotnosti a byly brzy zkonzumovány. Jejich vysoká tělesná váha (dosahujících i k 500 gramům) jim je pak v dospělosti na obtíž, nožičky je často neunesou, mívají velmi často pohybové problémy různého druhu. Toto není nic pro mě a všechny klasicky masné křepelky jsem ze svého chovu postupně vyřadila, nebo je přikřížila tak, abych jejich stavbu a velikost opět dostala pod kontrolu a měla zde křepelky, které budou vitální i ve svém třeba třetím roce života. Ano, křepelky se nemusí po roce pozabíjet s tím, že už jsou staré a vynesené. Nejsou! Při dobré péči a krmení Vám poslouží ještě mnohem delší čas v plné kondici a snášce, kde v domácích podmínkách rozdíl ve snášce bude opravdu minimální. 

Nemám hospodářský chov křepelek a velice se mu bráním!

Chovám křepelky pro radost z jejich krásy a z jejich života a proto se snažím mít křepelky zdravé a vitální, ne takové, pro které je pak porážka vysvobozením, což u velice těžkých masných křepelek nastává velmi často.

Anglické, francouzské, maďarské, ruské nebo japonské???? 

Uf, tohle je hrozný nešvar.... Mnoho barevných a hmotnostních rázů bylo někde vyšlechtěno a podle toho byly pojmenovány. Osobně to úplně nesnáším, protože zejména pro laiky je to hrozně matoucí... Je matoucí, že anglická křepelka, stejně jako francouzská a další je vlastně japonská. Takže pak často čtu, jak někdo píše, že chová křepelky anglické a japonské... Je to úsměvné. Další úsměvná věc jsou názvy linií u masných křepelek, kdy se můžete dočíst o gigantech, faraonech a celkem nově i o goliáších. Můžeme jen věřit, že ty linie jsou tak jedinečné, že jdou odlišit a že nedochází k promíchávání. Chovatelé tyhle své křepelky (zejména materiálně založení chovatelé mužského pohlaví) rádi neustále převažují a chlubí se dosaženými výsledky v jejich hmotnosti. Hmotnost je mnohdy jediným ukazatelem, který prezentují. U nás tyhle křepelky, kromě zdravotních problémů pohybového charakteru ještě mnohem více baštily a také o dost méně snášely, ale vajíčka mívají v průměru o něco větší. Rozdíl hmotnosti však nepokryje rozdíl mezi tím, co dokáže nanést křepelka nosnějšího typu. Čisté masné křepelky jsou skvělými hospodářskými zvířaty, dosahují veliké výtěžnosti masa za velmi krátkou dobu. To ale není nic pro mě, pro mě maso křepelek není prioritou. Proto u mě masné křepelky nehledejte!

Není barva jako barva!

Barev je u křepelek hodně, informací o barvách naopak málo. Je to veliký boj se někde něco dovědět, moci si něco nastudovat. Ale i tak se na internetových zejména cizojazyčných stránkách dá dočíst spousta informací. Doufám, že brzy vznikne podpora i ze stran českých oficiálních chovatelů barevných křepelek pod ČSCH a to nový standard s nově uznanými a popsanými barevnými rázy. Neboť i barevné rázy běžně chované jsou velmi často chovateli špatně označovány (např. za mahagonové křepelky většina chovatelů označuje křepelky tmavě přírodní a pod.).

Jak a v čem je chovám.

Protože nemám hospodářský chov křepelek, ale jen malý hobby chov, chovám křepelky na podestýlce, v bedýnkách, ve voliérách a nově i ve staré králíkárně. Voliéry s větší výškou nejsou pro tyto křepelky vhodné. Křepelky se mi v nich rozlétávají, ale protože nejsou dobrými letci, narážejí do stěn a padají na zem. Jsou pak potlučené a na oko vzhledový welfare se pak blíží spíše jejich utrpení. Vzhledem k tomu, že mám možnost sbírat jejich vajíčka brzy po snášce několikrát denně, nemám příliš mnoho špinavých či poničených vajíček, ale samozřejmě nějaká taková vždy jsou. V zimě, kdy mám křepelky jen doma, tak je tohle horší, protože mají menší prostor a menší prostor jasně přináší i více znečistěných a poničených vajec. Nicméně není to pro mě zatím důvod, chovat křepelky na roštech. Nelíbí se mi chov slepic v drůbežárnách, tak si nebudu dělat doma ani svůj vlastní malý koncentráček pro křepelky. Tento styl chovu neodsuzuji, zákon ho povoluje, ale prostě není to nic pro mě. Na ploše, na které já chovám cca 100 ks křepelek na podestýlce, tak jiní chovatelé nacpou tisíce kusů křepelek na rošty. Na podestýlkovém chovu nelze chovat větší množství křepelek na malém prostoru, křepelky by se Vám utopily ve svých výkalech. Jde o každého jednotlivce, jak se k chovu křepelek postaví a jaké má důvody chovat tak, nebo jinak. Hospodářský chov z ekonomickým cítěním musí zákonitě chovat prostě jinak, než já. Chápu to. I z tohoto důvodu jsou milióny slepic stále v drůbežárnách v klecích... A u křepelek to není jiné. Bohužel, zatímco slepice doma v klecích chová málokdo, chov křepelek v klecích s roštem, velkým počtem zvířat na malém prostoru chová doma stále ještě mnoho lidí. Ale postupem času se to začíná pomaličku měnit... V Německu už klecové chovy ustupují úplně, směrem na Východ to prostě bude ještě nějaký ten pátek trvat, než se klecí vzdáme...

Chov barevných křepelek a jeho nevýhody.

Nevýhodou chovu barevných křepelek je dána z mého pohledu tím, že chovatel zde více nahrazuje přírodní výběr svým výběrem. Konkrétně např. v párování a sestavováním kmenů, párováním jednotlivých barev, které na sebe mohou vázat genetické problémy. U některých barev se třeba ve větší míře vyskytují projevy poškození očí (červené křepelky), neduživější kuřata (skořicové křepelky). Je to taky důvod, proč tyhle barvy v užitkových chovech nenajdete. Vzhledem k tomu, že zde více nahrazuji přírodu, tak mám ve výsledku též nižší oplozenost vajíček, než když mám skupinku namíchaných křepelek volně ve voliéře. 

Závěrem

Jsem neúnavným obdivovatelem tohoto malého ptáčka, každý den žasnu nad jeho nenáročností, užitkovostí i vzhledem. Chci chovat a odchovávat japonské křepelky vysoké kvality, co se týká vzhledu a zdravotní odolnosti. Nedržím žádné linie, chovám křepelky s podpisem "Štrbáková".

_____________________________________